Když se tak probírám historií Mory vidím, že ji lze rozdělit do tří částí: na samotné počátky za monarchie (dej jí… věčnou…) a první republiky, na období po druhé válce, tedy v podstatě za předchozího režimu plus nějakých deset, patnáct let po naší další revoluci, kdy z dosavadního koncernového podniku vzniká státní podnik Moravia – Mariánské Údolí, které ostatně vidíte na úvodním snímku z roku 1825.
Třetí období pak vidím po roce 2005 (mezitím podnik získal veledůležitý systém řízení jakosti ISO 9001 a zahájil výrobu sporáků 4. generace). Tehdy se Mora stala členem slovinské skupiny Gorenje, jednoho z největších výrobců domácích spotřebičů nejen v Evropě, a po její koupi čínskou Hisense také členem této obří nadnárodní firmy. Ta nyní zahrnuje několik značek domácích spotřebičů, zejména Gorenje a Moru i když i samotná Hisense se u nás také tu a tam snaží. Mora díky tomu získala přístup nejen k investicím, ale také k velkým trhům, které tu ostatně měla už za Habsburků a pak o ně, stejně jako ostatní firmy, včetně těch majících české majitele, bohužel přišla.
Dnes se bavíme o firmě Mora Moravia, s. r. o. (tak se to správně píše), sídlící a vyrábějící na adrese Hlubočky - Mariánské Údolí, což je nedaleko Olomouce a také kdysi vyhlášeného vojenského cvičiště Libavá… (sloužil jsem poblíž). Podle údajů na vlastních webových stránkách má na 700 zaměstnanců...
Začátky v kostce, včetně asi první vysoké pece
Mora je typickou ukázkou toho, pod jakým útlakem jsme žili v Habsburském císařství a jakými polopravdami nás krmili a stále ještě krmí všechny možné domácí režimy od rozpadu našeho kdysi velkého státu.
Počátky značky Mora jsou spojeny hned se třemi muži i když si ji nechal, jako ochrannou známku, u olomoucké živnostenské a obchodní komory zaregistrovat až ten poslední – místní měšťan a obchodník se železářským zbožím, Ignaz Carl Machanek (foto výše).
Před ním tu ale ještě bylo, v Mariánském Údolí, vybudování hutní výroby a železáren, jejichž základy v roce 1825 položil Josef Zwierzina a rozhodl se je chytře vybudovat v místě, kde byly zdroje. Na úpatí vrchu Kravný tak vystavěl zřejmě první vysokou pec na našem území; zažehnuta byla v roce 1827. Nicméně v roce 1841 (zdroj: Wikipedie, externí odkaz, nové okno) se železárny staly majetkem vídeňského bankéře barona Salomona Mayera von Rothschild, který vlastnil i Vítkovické železárny (Wikipedie, externí odkaz, nové okno).
Poté už přichází na řadu obchodník Machanek, který si uvědomil, jakou výhodu by mu skýtala vlastní výrobní základna. Zakoupil tudíž v roce 1861 od barona Rothschilda stagnující železářský závod, dále rozvíjel a rozšiřoval svůj sortiment – od hřebíků, přes šicí stroje (1873), žehličky a zámky, až k výrobě kamen Meteor, která firmu vynesla na výsluní.
A tady se už dostáváme k nejstarší dochované písemnosti, k oficiálnímu vzniku značky Mora jako takové, pocházející ze 6. ledna 1890 (faksimilii se nepodařilo sehnat) a pokud bychom to brali akurátně, bavili bychom se „jen“ o 135letech, což je o dost více, než má tato republika. Nicméně do rozpadu našeho původního, dlouho předlouho trvajícího státu zbývalo ještě pěkných pár let a firma mohla vesele exportovat kam se jí zachtělo a vyplatilo. Ostatně samotné „mocnářství“ mělo po roce 1900 prý více než 50 mil. obyvatel a to tehdy bylo něco!
Kamna s příznačným jménem…
Byla to především zmiňovaná kamna Meteor, která si nechal Ignác Machanek patentovat v roce 1902 a kterých se v různých obměnách vyrobilo, do roku 1930, naprosto neuvěřitelných více než milion kusů! Jako jeden z prvních pak zavedl, v roce 1919, výrobu plynových spotřebičů a šlo zejména o velké přístroje pro živnostníky, jako byly pečicí skříně pro cukráře, kotle či udírny. Rozšiřoval ale i sortiment pro domácnost, jako jsou strojky na maso, mlýnky na mák, pračky, lisy na ovoce, atd., atd.
V roce 1936 spatřil světlo světa kovový plynový sporák Mora Super, který znamenal naprostý úspěch, šicí stroj Bobin z roku 1873 (zdroj – výstava v TM Brno) a v roce 1948 byla spuštěna výroba absorpčních chladniček Maneta (zdroj dtto). O dva roky později tu byly plynové průtokové ohřívače vody a taktéž vyhlášený sporák Mora 820. Plynový program pokračoval výrobou automatických praček Moretta (1958), stacionárními kotly (1965), prvním moderním kombinovaným sporákem KS 821 (1971) a v roce 1986 se objevil první závěsný plynový kotel Mora 673/674. Jak ale píší k informacím o letošní výstavě v Technickém muzeu Brno, šlo i o motory letadel Delfín L-29 nebo Turbolet L-410 (bez konkrétního udání, zřejmě nějaké součásti) a také kloubové řetězy pocházející ze závodu v Hlubočkách.
Když se na to podíváte zpětně, asi neuvěříte, že vůbec existovalo něco takového, jako plynová automatická pračka a zajímalo by mě, jak vlastně fungovala! Ostatně mnozí z těch, co to nezažili (já ano) mohou kroutit hlavou třeba nad obyčejnou plynovou absorpční chladničkou.
A současná nabídka?
Výrobky značky Mora zahrnují široký sortiment tzv. velké bílé, jako jsou trouby, sporáky varné desky, chladničky a myčky, nechybí ani menší spotřebiče, jako mikrovlnné trouby ve volné i vestavné podobě, což platí třeba i chladničkách. Některé z nich jsou k dispozici i s moderními invertorovými motory.
Dodnes pak Mora vyrábí i elektrické a kombinované ohřívače vody a také plynová topidla v malém a velkém provedení, včetně těch na propan butan.
Mora 2025: výstava v Technickém muzeu v Brně
Značka dlouhodobě nezapomíná ani na potřebné. Pomáhá například dětským vesničkám SOS, podporuje neziskovou organizaci Dobromysl (pomoc rodinám s péčí o blízké s mentálním nebo kombinovaným postižením) a spolupracuje také se známou organizací Linka bezpečí.
V letošním roce pak můžete například navštívit Technické muzeum v Brně, kde má být k vidění – v nově připravované expozici pod názvem „Mora. Dvě staletí cesty dějinami“ (odkaz vede přímo na výstavu) – zboží i ze samých počátků. Dokonce prý včetně kamen Meteor a prvního plynového sporáku z počátku minulého století.
Mají tu být ale také vystaveny domácí spotřebiče z druhé poloviny minulého století, které někteří z nás ještě viděli v činnosti.
Čas letí a Mora zjevně pluje s ním.
