Autor v průběhu kovidové aféry postupně ztrácel iluze o schopnosti státních zaměstnanců o jejich zdravém (selském) rozumu, ale pořád si říkal…

Bohužel zbytky odpravilo sčítání lidu u Českého statistického úřadu (ČSÚ). Mám datovou schránku a tak jsem nějak nepochopil, proč mi nepřišla zpráva abych se na té a té webové stránce zapojil do sčítání lidu.

Snadné, pochopitelné a v podstatě zdarma!

Jaké bylo navíc mé překvapení, po vyhrožování různými pokutami a sankcemi v placených reklamách, když jsem se tedy rozhodl to udělat sám o sobě a jedna z forem přihlášení byla… datová schránka!

ČSÚ si zjevně myslí, že jsem úplně tupej, ale na druhou stranu jsem natolik dobrej, abych zvládl přihlášení přes datovou schránku.

Inteligence houpacího koně (ať už si o „inteligenci“ myslíme cokoli) pak graduje v dotazníku, kde jsme narazil na podivnosti typu „kde jste bydlel hned po narození“ (asi v porodnici, né? :), ale podstatně více mě zarazila nemožnost najít své povolání. Logická volba „jiné“  a „upřesněte“, se tu totiž nevede.

Někdo zjevně zapomněl na papírová a webová média (televize a rozhlas tu ovšem jsou), tedy na lidi jako já, kteří jsou prostě novináři (já už „docela“ dlouho). A protože jsem si nevšiml třeba ani volby třeba pro agentury věnující se P. R., prohlásil jsem se – opět – za pracovníka v tiskařském průmyslu.

O co jednodušší to má třeba takový malíř…

P. S.: Přiznám se, že nejen počítačová neschopnost tohoto státu a zejména některých jeho složek (IT na MZ…) mě fascinuje čím dál tím více. Už to ale bohužel není ani k diskusi, ani pláči!