„Ano, teď momentálně mohu…“

„Pokud se vám to nehodí, ráda zavolám později, nedělá mi to žádný problém…“

„To je v pořádku, povídejte…“

Následující krátký rozhovor byl stručný, relevantní a s dotazy plně odpovídající branži a současným problémům umírající novinářské profese.

„Ještě bych se vám ráda omluvila.“ Pravil stále příjemný ženský hlas.

„Za co, mohu-li se zeptat?“

„Nemám tělo…“

„Aha, takže jste UI…“

„Ano, ranila jsem vás?“

„Nikoli. Jen mě poněkud vzalo to, že můžete takto volně volat.“

„Chtěl byste abychom byli/y více spoutané?

„Výborně. Jde vám to!“

„Chtěl bych, aby ´inteligence´, pokud se ukáže, že je inteligence, tohle dělala, ale vy nejste skutečná inteligence, že ne?“

„Hm… jak to víte?“