Komiksové věci se i minulý rok zuby nehty držely při životě i když to měly těžké a kvalita padala, což lze očekávat i letos. Ostatně, jak napsala kolegyně na Televizním webu: „Druhý Aquaman? Potopil se s ním i celý DC Universe“.
Oblíbený ale naštěstí začíná být i žánr historický, nebo alespoň „historický“, a také snímky inspirované skutečnými událostmi, což je právě příběh první italské právničky v moderních dějinách. Naštěstí to není nic à la sufražetky či podivné na světlo se deroucí menšiny, ale spíše lehčeji provedená záležitost zaměřená na zaujmutí většiny, či dokonce valné většiny. Nejprve ale pojďme do „ňjú jorku…“ À propos, chtěl jsem zhlédnout alespoň kousek dětského seriálu Percy Jackson a Olympané. Vydržel jsem pár minut. Přesně do okamžiku, než se objevil Minotaurus ve slipech.
Svatá americká prostoto…
K TÉMATU: Rebel Moon aneb Mnoho povyku pro nic
Pozlacený věk: bravo! Snad bude i třetí řada…
Seriál o „šarvátkách“ mezi smetánkou v městě zvaném New York mezi níž jsou slavná jména, které možná znáte (to město bylo podivné zjevně už tenkrát), měl na HBO Max skvělou první řadu, a to u nás i díky velmi dobrému dabingu. Na ni pak navazuje více než slušná řada druhá.
Ta gradovala, jako dobře uleželé Grand Cru a postupně dala zapomenout pomalejšímu (až nemastnému) nástupu. Seriál inspirující se naprosto skvělým a dnes se dá říci i jedinečným snímkem Panství Downton (Anglie kolem 1915), který má následovníky po celém světě, ho sice noblesou a distinguovaností nemohl předčít, to ale sebou nese sama doba, takže je to vlastně správně. Tu popisuje, přece jen jsme v koloniích, které si v tomto okamžiku hrají na…, zdá se dobře i když historickou věrnost jsem nezkoumal. New York šel vždy mimo mě, a to i proto, že ho jednoduše nechápu.
Pozlacený věk patří k tomu nejlepšímu co je teď k mání a tomu také odpovídá mé hodnocení. Když nic jiného, alespoň vidíme tu jinou „Ameriku“. Ameriku sice bez šlechticů, ale rozhodně nabubřelou a snobskou. A i když tu panuje klasická „demokracie jen pro někoho“, pro spoustu z nich nabízí příležitosti.
Samozřejmě musíte mít tu správnou barvu pleti
Hodnocení (jako ve škole): 1-
K TÉMATU: Seriál o lásce a odvaze „Mnou to není“, dnes na Filmboxu
Právo podle Lidie Poët: (skoro) normálně točený a střihaný seriál
To je nepochybně tím, že není americký, skoro není úzkoprsý a podivně prudérní (docela často) a tak trochu připomíná normální dobu v kinematografii. V naší části světa…
Osvěžující příběh inspirovaný skutečnými událostmi první ženy, které se v Itálii podařilo vystudovat práva (událost jistě sama o sobě) mohl sice jít podstatně více na dřeň, ale rozhodně zaujme. Ostatně na Netflixu moc kvalitních věcí nenajdete, zde jde hlavně o objem, nebo jak se také říká „kvantita je sama o sobě kvalitou“. I to se ale mění a videoslužba jako jediná dokonce zavedla vyhledávání podle dabingu, včetně českého!
Reálie za Lidie Poët jsem blíže nezkoumal, ale na pohled (a pocit) působí věrohodně. Rozhodně třeba vytřeštěné oči barmana, když Lidie sama, bez doprovodu, vejde a poručí si koňak.
Přece jen je to pouhá ženská v roce 1880!
Hodnocení: 2-
P. S.: škoda, že k závěru více negraduje…
K TÉMATU: Canal+ oznamuje zdražení, zároveň od února nabídne českým zákazníkům Apple TV+
Godfather of Harlem: výborná práce skoro na úrovni „Godfathera“
Z počátku jsem se nemohl „začíst“ ale po dvou, třech dílech se vše změnilo a chytlo mě to. Naštěstí to nebyla Sofiina volba od Williama Styrona…
Také mohu potvrdit, z vlastní zkušenosti : ), některé reálie. Pěkné špičaté podprsenky, protože tehdy jinak udělat nešly, normální bradavky z nich někdy trčící (je vůbec žena bez bradavek žena?) a také solidní atmosféra a kostýmy (co mohu posoudit – tohle je pro někoho jiného).
Pokud vás napadá, vedle Kmotra, třeba i Rodina Sopranů, je to pojaté poněkud jinak, ale skoro se jí to vyrovná, byť seriál nedosahuje takové délky.
Hodnocení: 1-
P. S.: rozhodně stojí za přípravu českého dabingu, který bude jistě výborný a sám o sobě zvedne sledovanost.
