Snad nikdo nepřišel na koktejly páně Molotova, které by mohly se „zombáčema“ řadu věcí krásně pořešit. U amerických filmů a seriálů se ale poslední dobou nelze divit ničemu. Scenáristických lapsusů je tam jako máku, selský rozum režie se pomalu zcela vytratil stejně, jako dobrá kamera a střih. Tyhle podivné věci se navíc šíří po světě, a to včetně Česka.

Živí mrtví jsou v každém případě nezvykle dlouhý seriál nejen na dnešní dobu, a to si zaslouží uznání stejně, jako jistá vyváženost a konzistentnost. Konec konců uznání si zaslouží i za udržení dějové linky, protože její „rozvolňování“ (abych zapadl do domácího novotvarování) je po tolika řadách docela běžná záležitost. Mimochodem všimli jste si, jak se poslední dobou u dlouhých seriálů zhoršil konec a že závěrečný díl – někdy i celá řada – je velmi často nesledovatelný?

Uvidíme jak dopadnou Živí mrtví. Tedy pokud se dočkáme konce a nebude to běžná realita.

V dnešním podivném světě bez paměti a selského rozumu jeden nikdy neví!