• čtečka s displejem z elektronického inkoustu je pro vášnivé, nebo chcete-li nadšené čtenáře;
• tablet je naopak pro ty, co čtou jen občas a dávají přednost hlavně sledování filmů, surfování po webech a společenskému styku přes některý z ukecaných síťových nesmyslů.

Kde je hranice mezi oběma světy, můžeme říci jen těžko, ale jisté je, že se snaží sblížit jak to jen jde (viz barevná e-ink čtečka na jedné straně a jednoduché a levňoučké tablety na straně druhé). Nicméně každý, kdo to se čtením myslí vážně, nechce si ničit oči na tabletu či mobilu, a zabývat se pomalu každodenním dobíjením, by měl dát přednost čtečce s elektronickým inkoustem, a to i kdyby četl jednu knihu měsíčně. 

Čtečka mi na jedno nabití vydrží cca tři neděle velice intenzivního čtení, v praxi řekněme pět, sedm tisíc „otočení“ stránky, a tady už je jasně vidět výhoda. 

S displejem z elektronického inkoustu a zabudovaným osvětlením pak navíc neřešíte, za jakých světelných podmínek čtete. Zda venku na pláži či sněhu, někde na dovolené, nebo večer v posteli pomalu ve tmě. Pokud myslíte, že si pak vezme energie stejně jako tablet, není tomu tak. Tablet má podsvětlený displej a když v praxi vydrží sedm, osm hodin je to sláva a když deset, tak národní svátek. Osvětlení čtečky s e-inkem obstarává pár LED diod papkajících nula nula nic, takže vydrží nesrovnatelně déle, řekněme třeba pro otočení třech, čtyřech tisíc stran, takže pár pěkných „bichlí“, stejně přelouskáte. Ostatně nevylučuje se – a mnozí to tak dnes dělají – mít čtečku i tablet, nebo alespoň rozměrný telefon. Sám jsem to několik týdnů praktikoval a nemá to chybu. Navíc to klidně může být tak, že namísto jednoho drahého tabletu pořídíte levnější a k tomu čtečku. Neuděláte s nimi sice tolik parády, ale většině z nás na tom stejně nezáleží. 

Nebo záleží?