Tak jsem byl pozván na „kobereček“. Tahle banka má totiž neodbytnou touhu alespoň jednou za čas vidět svého klienta, a to i v době koronavirové a také po ní. Dodnes navíc nepochopila, že spokojený klient do banky nechodí a hlavně, že by tam nejen v této době chodit ani neměl.

Na druhou stranu KB umí zajímavé věci!

Změnil jsem druh účtu (prý…) a tudíž jsem musel vyfasovat novou kreditní kartu (přišla poštou…). Můžete si k ní navrhnout i vlastní obrázek, ale se stejným PIN vám prostě dorazit nemůže, takže je třeba absolvovat malé martyrium, abyste ho odhalili. Buď zvolit nepříjemnou vyplňovačku nebo zaskočit do domácího bankovnictví a najít si nový PIN tam a pak si ho – pouze u bankomatu KB – přestavit. Tohle je ovšem, pro nás vesničany, u mě spíše „kotěhulky“, poněkud nepraktické.

Bohužel komerčka dokáže udělat chybu i v tomhle… tedy v domácím bankovnictví: „K aktivaci budete potřebovat PIN, který si můžete jednoduše zobrazit v internetovém bankovnictví, Záložka karty – Detail karty…“

Kdepak…

Na dotčené záložce v dané době nic takového nebylo…

A nepochopím ani to, jak mi někdo může založit nový účet, aniž bych k tomu dal souhlas. (Jó… to se opravdu stalo…)

„To jste si ho založil na dálku…“

„Ale já nemám KB klíč. Jak jsem si ho mohl založit?“

„No jo… to jste nemohl…“

Nakonec se zjistilo, že účet byl založen v Ústí nad Labem (já Praha západ, ve skutečnosti jih), někým a někdy, ale já to rozhodně nebyl. Ostatně nebylo to prý ani v jakési návštěvní knize. (Občas jsem sice poněkud mimoněm, ale cestu do Ústí bych snad pamatoval : ).

Nejvíce mě ale fascinuje to, že se mi Komerční banka ani při schůzce na kterém jsem byl kvůli zrušení tohoto podivného účtu neomluvila.

Za to jsem nestál.

Ale k čemu vlastně omluva, když existuje single malt whisky?

Třeba se jí někdy od KB dočkám… (cha, cha… : ). Jako zrušení mnou nezaloženého účtu. Na tohle si ale ještě prý musím nějakou chvíli počkat, protože na tohle je protokol!

Život s „komerčkou“ je prostě plný vzrušení.

Sláva!

Alespoň vím, že žiju!