3D zkrátka vyprchalo, vyčpělo a vytratilo se. Je to fakt a promiňte, že větu začínám číslicí, což by se ani v dnešní zvrácené době tzv. internetové, nebo už dokonce „občanské“, žurnalistiky rozhodně nemělo. Já tomu říkám pseudožurnalistika a je to na jiné povídání, takže zpět k meritu věci.

Prostorový obraz má smysl a má budoucnost. 

Jen ne v této podobě. 

Kdo někdy viděl ten opravdový, holografický (o jiné smysluplné technologii zatím nevím), mi musí nutně dát za pravdu.

Já ho viděl kdysi dávno (elektronicky vzato) tuším na veletrhu IFA v Berlíně a mluvilo se především o tom, že holografické 3D je hrozně náročné na přenosové trasy. A že je tudíž jen těžko prosaditelné do vysílací praxe.

Tenkrát, a může to být takových osm, devět let, o Ultra HD snilo jen pár nadšenců někde v utajených laboratořích a ještě tak možná o něm snili jejich prozíraví šéfové, kteří jim ho dovolili zkoumat. 

Nyní se ptám znovu: „Opravdu je nereálné opravdové 3D?“

„Opravdu se nedá – ani nyní – přenést po televizních kanálech?“

„Opravdu není možné tam, kde zanedlouho budou v jednom multiplexu pouhé dva, či tři Ultra HD kanály, přenést jeden jediný skutečný prostorový obraz, byť pro začátek třeba na ukázku?“

Tato země kdysi byla na absolutní světové špičce. A byli jsme i na špici technického rozvoje tak proč si to nyní nezopakovat?

Proč?

– 9. ledna 2015, 13:30 h