středa 2 prosinec 2020
Text Size

Košile bližší kabátu aneb Pro pár dolarů...

Vždycky mě fascinoval problém kolem velkých nákupů výrobků zejména na státní úrovni. Tu stíhačky z Ameriky, tam stíhačky ze Švédska, nebo tyhle „létadla“ od jakéhosi pomerančového konsorcia. Jsme přece v Evropě, tak proč jednoduše nekupujeme jen evropské věci, pokud jsou pochopitelně alespoň srovnatelné? Foto: archiv autora

 

Smysl ale nedávají ani další záležitosti! Proč například kvůli pár ušetřeným korunám/eurům/dolarům dáváme technologie na druhý konec planety, kde se nakonec buď obrátí proti nám, nebo se zkopírují a tím se zase nakonec obrátí proti nám.

Kauza Huawei?

Směšné a o ničem!

Máme tu přece Ericsson, tak proč nebereme od něj a nesmázneme ten potenciální problém jednou provždy a ještě navíc dáme vydělat lidem v Evropě? Ostatně, že se vše jednou obrátí proti nám, jasně ukázala notně medializovaná „covidová“ aféra, a to je jistě jen první za takovýchto celoplanetárních pohrom, protože matička Země nás má zjevně dost a po pravdě se jí nemůžeme divit.

V krámu jsem si koupil novozélandské brambory, protože jiné nebyly. Nový Zéland mám rád, je tam příjemně a moc nechybělo a kdysi jsem tam málem zůstal. Proč ale máme vozit brambory z druhého konce světa? Proč máme vlastně nakupovat technologie z druhého konce světa, když máme srovnatelné vlastní?

Nesvádějme to na nějaký pseudo konkurenční boj, protože o něj dávno nejde. Jde o akcionáře, což je zdaleka to největší zlo moderní doby. Akcionáři totiž chtějí maximalizovat zisky, takže se šetří každé euro, každý cent. Když mohu použít o pár centi levnější součástku, když mohu použít o pár euro levnější komponentu, musím to udělat, protože jinak mě sežerou zaživa a ještě navíc vyhodí z práce.

Tahle se ale do nekonečna uvažovat nedá a covidová aféra to jasně ukázala. Bohužel lidé (nejen) na nejvyšších místech se otřepou jako po povodni a jede se dál. Když jde tvrdý na tvrdý, košile je vždycky bližší kabátu.

 

Číst 220 krát Naposledy změněno pátek, 14 srpen 2020 08:10