Hodnocení: hardware (+ utility Panasoniku) – 90 %, software Microsoftu: 50 %, celek – 65 % (pokud nebudete používat specializovanou a vám vyhovující aplikaci)

• pro: parádní displej i dosah Wi-Fi (!), výtečné utility Panasoniku, perfektní tablet pro aplikace s „vlastním dotykem“, neuvěřitelně obsáhlé příslušenství (!), včetně doku s klávesnicí à la notebook (pozor, na klíně přepadává…), svižné dobíjení, většinou velmi dobrá odolnost, až na…
• proti: …nízké krytí IP55, klasicky mizerná „dotyková“ Windows (mrňavoučké dotykové plošky, fakticky nelze zvětšit písmo, atd., atd.), chybí hibernace na disk a ovládání tlačítka napájení (i po zasunutí do doku), chybí odolné sklo přes displej (neudáno), skoro bez tradičních tabletových vlastností a možností (něco zachraňují utility Panasoniku)

Můžete očekávat: Pokud potřebujete opravdového tvrďáka pro nějakou vlastní aplikaci s uzpůsobeným dotykovým rozhraním, tady ho dostanete a mít ho můžete i s neuvěřitelnou doplňkovou výbavou (mě dorazil celý kufr věcí). Jinak počítejte s tím, že jsme – bohužel – stále u Windows, zde navíc u jedenáctek, a problémy, které tu letitě „s dotykem“ jsou a se kterými Microsoft nic nedělá, à la schránka v Excelu, přetrvávají a dokáží být někdy hodně nepříjemné. Panasonic má sice výborné pomocné programy, které něco zachrání, ale měl by hlavně udělat verzi s Androidem nebo nějakým jiným (vlastním) Linuxem. Tenhle tablet by se pak mohl chovat trochu více „tabletověji“ : ). Smutné je i to, že dotykové plošky představují jen jakési mrňky a že tu je – v roce 2024 – faktická nemožnost zvětšit písmo na displeji.

Odolný tablet dorazil v objemném, bratru dvacetikilovém kufru s mohutným příslušenstvím, což je samozřejmě skvělé. Méně skvělý už byl klasický problém s pojmenováním výrobku, což patří u Panasoniku k tradici. Na štítku bylo uvedeno Panasonic FZ-WSRG211, na kufříku a v některých částech webu FZ-G2, jinde ale ještě něco úplně jiného. FZ-G2 je kratší a prý věc vystihuje, takže ho nazývám takto (nejspíše jde o verzi mk2, ale opět ten samý problém).

Novinka má, za mě, překvapivě nízké krytí IP55, což je standard věnující se vniknutí prachu a vody (pouze sladké) – viz odkaz. Tady jsme, u prachu, těsně před vrcholem, u vody lehce nad středem, což se mi zdá poněkud málo a odpovídající by bylo alespoň IP67. Jsou tu ale i vojenské standardy Ministerstva obrany USA, MIL-STD 810H a MIL-STD 810G (řada konkrétních testů odolnosti, včetně třeba vibrací, více na Wikipedii, angličtina, externí odkaz).

Tablet je „zakován“ do nepřehlédnutelného pouzdra, hmotnost jako taková je skoro 1,4 kg, dok s klávesnicí váží nějakých 900 g a celek má tudíž přibližně 2,3 kg. Na tabletu v pouzdru vidíte několik tlačítek, výdechy stereo reproduktorů a aktivního větráku a jsou tu také například tlačítka pro zapnutí/vypnutí a „Windows“. Většina z toho (něco je dublováno) je k dispozici i po zasunutí do doku s klávesnicí.

Test nejzákladnějších funkcí

• Design, koncepce, zpracování: provedení bytelné, obal tabletu z tvrdého plastu. Kryty rozhraní někdy obtížně odstranitelné, vynikající záslepka pro napájení (kulatý konektor). Na zadní straně aktivní, automaticky spouštěný větrák (pracoval nejčastěji při startu). Zpracování i design v drtivě většině výborné, ale škoda zejména zbytečně utopeného rozhraní USB-C, kdy je u kabelu nutný delší konektor.
• Displej typu LCD (TFT), dotykový, bez automatické regulace jasu a bez nějakého (ohlášeného) odolného skla. Čitelnost na přímém slunci překvapivě až vynikající, rozlišení à la Full HD pro daný účel více než dostatečné. „Dotykovost“ výborná (v případě autora).
• Ovládání: běžné (dotykové) přes Windows, tři programovatelná (přes utility Panasoniku) vnější tlačítka plus hlasitost, natáčení obrazu, vypnutí/zapnutí (nelze ovlivnit) a tlačítko „Windows“. Možnost ovládání‚ podle výrobce, i v rukavicích, podle mého spíše iluzorní. Dotykové plošky miniaturní, písmo v podstatě nelze zvětšit (vybíhá z boxů), na což také upozorňuje sám Microsoft. Nejslabší část tabletu je právě operační systém, resp. jeho uživatelské rozhraní. Po zasunutí do doku můžete bez problémů využít solidní klávesnice.

• Akumulátor a dobíjení: doba provozu se odhadnout ani změřit nedá, záleží na vaší aplikaci, používání spánku, atd. (řádově hodiny). Za vypnutého stavu se, po hodině dobíjení, Panasonic naplnil na asi 80 %, dalších 20 % energie mu trvalo další hodinu. Dvě hodiny pak zabralo dobíjení i za plného provozu, který byl postupně zkoušen za různých podmínek, aby se nakonec ukázalo, že ať jede permanentně třeba video přes Wi-Fi, s vytaženým jasem i hlasitostí, stále se dostáváme na 99 % dobití za zhruba dvě hodiny. Pokud netrváte na posledním procentu (systém psal, že zabere ještě 1,5 hod.), vychází to nastejno. Značné potíže byly s tzv. Spánkem, viz závěr článku, hibernace na disk zcela chyběla.
• Fotoaparát: nezajímavé, pouze doplňkové. Zadní foťák 8 MB, autofokus a jeden blesk LED. Přední je za mechanickou krytkou a snímač má kapacitu 2 MB.
• Aplikační kompatibilita: v tomto případě skoro nezkoušena (pracovně zaměřený tablet). Ověřen pouze webový přístup k nejrůznějším stránkám přes zde standardní (zabudovaný) MS Edge, plus portál ČT24 (zprávy a živé vysílání) a krátce také Youtube. Vnitřní utility Panasoniku vynikající, často snadno ovladatelné, možné například přepnutí na noční režim, či vyladění senzoru osvětlení. Více viz fotografie výše.
• Provoz, obraz a zvuk: na běžné používání samozřejmě těžký, což je v ruce znát, takže hlavně na práci v nějakém držáku. Na tablet zvukově výrazný s překvapivě vysokým výkonem zesilovače. Obraz výborný až vynikající, a to i za plného slunce svitu. Do doku se tablet ukládá (i vyndává) velmi jednoduše a sofistikovaně. Hrubší sílu vyžaduje jen posuvná pojistka a nebojte se za ní vzít! Teprve po jejím zaklapnutí se napojí klávesnice a slušně ovladatelná dotyková destička. Následně tu máte notebook, ale bohužel přepadávající na tabletovou část, tedy displej, na klíně je s ním v podstatě nemožné (omezeně) pracovat. Řešením asi bude nějaký úchyt přední části doku. Klávesnice rozumná, rozložení výborné.

Nepochybně pozoruhodný kousek

Jde o tablet pracovní, nehledě na to, že využití si lze bez problémů představit i bez napojení na běžný internet, resp. nějaký vzdálený systém, což můžete udělat jak přes Wi-Fi, tak přes dokoupitelný adaptér pro mobilní data. Na takovémto tabletu budou samozřejmě běhat i speciální aplikace, takže…

Problém Panasonic FZ-G2 není až tak v hardwaru, ale v softwaru. Microsoft se prostě nenaučil udělat systém ovládaný prstem a zjevně se to nikdy nenaučí. Je to zkrátka takový začarovaný kruh stejně, jako schránka v Excelu. Všichni vědí, že je k ničemu a že nefunguje tak, jako zbytek Windows, ale nikdo to neřeší a ani řešit nechce. U dotykových Windows tak máte problém trefit se prstem na položku (někdy hodně velký problém), znaky na displeji zvětšit nemůžete, protože je vám hned v nastavení naznačeno, že se vám něco „nemusí nezobrazit“, apod. Na rukavice rovnou zapomeňte, s nimi se strefit byl ještě větší problém. Tady je to zkrátka o vašich specializovaných aplikacích s uzpůsobenými znaky, symboly a dotykovými plochami. Pak bude mít takovýto tablet smysl. Pokud budete aplikaci provozovat ve standardním, „rámečku“ Windows, spláčete nad výdělkem, resp. spíše prodělkem. I když Panasonic má skvělé pomocné programy, které něco zachrání, tohle nemají šanci dohnat.

Další potíží – pro někoho – může být i to, že po zasunutí do doku s klávesnicí budete čelit, při nepatrně vyšším stupni otevření displeje (tabletu), přepadávání celku s klávesnicí na jeho stranu; tablet je hodně bytelný a tudíž i těžký.

Problémem taktéž značným, je nutnost tablet fyzicky vypínat. Je tu sice tzv. „spánek“, ale to je vskutku povedená záležitost! Hibernaci na disk, tzn. klasicky nejlepší režim pro notebook, ale i stolní počítač jsem nikde nenašel a nejspíše tu ani není, což je ovšem tristní. Nenalezeny zůstaly i operace s tlačítkem napájení, které se nejspíše také nedá nijak ovlivnit, což byl kdysi standard.

Hibernaci na disk, zvláště když máte jako systémový SSD, je ten nejlepší režim pro ukončování práce u jakéhokoli počítače s Windows. Rozdělaná data máte uložena, počítač si po vypnutí nevezme ani watt a po zapnutí je k dispozici v cuku letu. Zde je pouze „spánek“, u něhož se daly nastavit obvyklé operace při napájení z 230 V a z akumulátoru (za jak dlouho se do něj má uložit…). Pokud se ale tablet tak říkajíc uspí, stále problikává LED u napájení, občas se – kupodivu – rozsvítila i LED interního disku a k mému překvapení se někdy zapínal i větrák.

Někde mezi jednou a druhou hodinou zjevně nepříliš komfortního „spánku“ se tablet uklidnil, vše se vypnulo a ani větrák už nebyl slyšet. Nicméně Panasonic během zmíněných dvou hodin spotřeboval třetinu (32 %) energie akumulátoru!

K čemu to je?

To opravdu netuším.

Tablet můžete pochopitelně plně vypnout a stačí jen tlačítko napájení déle podržet a pak provést požadovanou akci. V tomto okamžiku už jste na spotřebě nula, což by ovšem obstarala tradiční hibernace také a nesrovnatelně lépe, protože by vám po spuštění návdavkem nabídla vaši rozdělanou práci. Tady jde o ukončení tradiční, vše startujete znova a to je prostě nuda!

Tabulka vlastností