Do ankety se zapojili nositelé práv k filmům, seriálům, knihám či hudbě, kteří vykonávají autorská práva k jednotkám, desítkám, ale i tisícům či milionům děl. Podle zaslané tiskové zprávy je… „Jednoznačným závěrem šetření fakt, že všichni respondenti mají s nelegálním sdílením svých děl v on-line prostředí zkušenosti a snaží se jej potírat, nicméně současné možnosti ochrany autorských práv na internetu jsou neefektivní a neúměrně finančně a časově náročné.“

K TÉMATU: Digi svět v roce 2023? Mám pro vás rozcestník zveřejněných průzkumů

I tento průzkum „Sekce kulturního a kreativního průmyslu“ ukázal to, co vím už desítky let. Zastaralé myšlení, neschopnost vypořádat se s novým prostředím jinak, než represí, celkově vzato neschopnost přizpůsobit se novým podmínkám, což je podle mého znakem nízké přirozené inteligence u jedince, ale u korporace?

Tady navíc o inteligenci nejde, jde o peníze. A hodně peněz!

Ve výsledku to vypadá tak, že tzv. nositelé autorských práv neznají nic jiného než represi a připomíná mi to obdobnou situaci, která tu kdysi byla se softwarem.

Kdysi jsem jedno vysoké nabízené místo v jedné organizaci, která se pirátských kopírováním softwaru zabývala odmítl hned poté, co mi bylo sděleno, že na „výchovu“ nedostanu ani korunu a vše je nutno řešit represí. Inu, kdysi jsem také odmítl podepsat vstup do „Strany“ a doteď jsem tudíž prostý inženýr…

U muziky, filmů a dalších věcí je to něco podobného.

Jak vysvětlíte člověku, který si nechá od architekta navrhnout plány domu a je tudíž jejich vlastníkem (samozřejmě po zaplacení služby), že když si je jde zkopírovat musí ze zákona tzv. nositelům práv zaplatit poplatek?

No nijak!

Ten člověk jsem byl kdysi já a má manželka a zaplatit jsme museli kopírovací službě poplatek, který šel mimo ni. Ostatně doma si formát A3 dnes také zkopíruje málokdo!

Z tohoto průzkumu mám pocit, že se vlastně za ty dvě desítky let nic nezměnilo. Posuďte sami…

• „Bezmála 90 % respondentů uvedlo, že nelegální sdílení svých děl na internetu monitoruje a nahlašuje ke smazání, nejčastěji tuto činnost vykonává pověřený zaměstnanec (83 %) nebo externí společnost (39 %).“
• „Mezi nejčastěji monitorované platformy patří platformy pro sdílení souborů (úložiště), na druhém místě se umístila služba YouTube a na třetím sociální síť Facebook.“
• „Nositelé autorských práv vynakládají měsíčně statisíce až miliony korun na ochranu svých děl na úložištích, přičemž provozovatelé těchto služeb stále odmítají převzít díl své odpovědnosti a implementovat taková opatření, která znemožní jejich služby zneužívat právě pro pirátské sdílení chráněných děl. To nám rozhodně nepřipadá správné,“ říká Marie Fianová, předsedkyně Sekce kulturního a kreativního průmyslu HKČR.

Je zajímavé, že jsem v tiskové zprávě nenarazil na nic, co by nezavánělo represí, voláním po „přijetí odpovědnosti“, stěžováním na finanční náročnost boje s pirátstvím, atd., atd.

Tohle rozhodně nepřipadá správné mě!

À propos soudní cestu považují respondenti za nákladnou a zdlouhavou a navrhují „…vytvoření mimosoudního mechanismu, který by v krajním případě mohl stránky masivně porušující autorská práva i znepřístupnit“.

A proč to vlastně neudělat i bez takovéhoto mechanismu, jak jsme ostatně nedávno byli svědky u CZ.NIC? Proč se vlastně zabývat výchovou uživatelů, vysvětlováním a napravováním špatných zákonů?

Je to jistě moc zdlouhavé a také neefektivní.

Co takhle kuratelu?